Obsah

Cesta do hlubin totality

Typ: ostatní
Vyprávět žákům o totalitě a komunismu je jako líčit dovolenou na Měsíci. Těm, kteří se narodili a žijí v demokracii, je na hony vzdálená představa, co to znamená neříkat nahlas svůj názor, stát ve frontě či chodit v prvomájovém průvodu. Uvítali jsme, že lákavému totalitnímu tématu se Plzeň věnovala v říjnu vrchovatě a ve středu 23.10. jsme s deváťáky vyrazili vlakem do krajské metropole.

První zastávkou bylo náměstí Republiky, kde jsme si vystáli frontu na projekci dvacetiminutového snímku o totalitě promítaného do nafukovací kupole, pro tento účel vzduté. Slyšel jsem i kritické hlasy, že autoři líčí dobu totality coby dobu temna. Projekce je velmi střízlivým pohledem na dobu československých dějin mezi lety 1948-1989. A velmi pravdivým obrazem doby, pokud chceme ukázat, co znamená pojem totalitní stát. Historická fakta „zlidštily“ i příběhy tří lidí – prospěcháře- veksláka, mukla zavřeného za pokus o překročení hranice a dívky, jdoucí s mainstreamem, který je ve straně, aby neměl problémy. Bylo zajímavé mluvit s deváťáky, která role jim přišla zajímavá a s kterou rolí by se ztotožnili.

O to zajímavější pak bylo reflektovat s nimi tento názor po naší druhé zastávce, která byla v Západočeském muzeu. Navštívili jsme výstavu Listopad 1989 v Plzni aneb na podzim padá listí a komunisti. Výstavu má ZČM pro školy spojenou se vzdělávacím programem, který žáky bavil snad víc než samotná výstava. Ta mapuje život za komunismu pomocí fotografií a exponátů a je moc hezky vytvořená. Zažít ji můžete na vlastní kůži v improvizovaném retroobýváku na gauči před televizí. Kluci si zážitek prohloubili fotkou s figurínou pionýrky.

Zatímco tedy část deváťáků procházela s paní průvodkyní expozicí, druhá část se zavřela s paní lektorkou v suterénu do místnosti vybavené psacími stroji různých značek a na vlastní kůži zažila atmosféru samizdatu. Napsat autorský text na téma svoboda nebylo možná tak obtížné, když to porovnáme s uměním psát na stroji.

„Jak se píše velké ž?“

„Jak to smažu, když udělám chybu?“

„Jak tam patří ty modrý papíry (průklepák – pozn. autora)?“

Ve staccatech psacích strojů vznikla nejedna zajímavá myšlenka o svobodě. A nezanikne. Podařené výtvory se stanou součástí knihy, která by měla být v Plzni na jaře pokřtěna za přítomnosti p. Michaela Žantovského.

Pro samotný program jsme málem nestihli autobus do Dýšiny. Ještěže jsme si udělali čas na procházku Plzní v dopoledních hodinách. Je dobré vědět, jak se Plzeň mění, jak dlouho stojí v Plzni Mrakodrap, že už v Plzni nestojí „dům hrůzy“, že v Plzni můžeme najít i krásné příklady secesní architektury, že po nábřeží bychom před několika desítkami let chodili kolem sochy J.V.Stalina apod.

Autobus nás v Dýšině vyklopil do ryzí současnosti. Čekal nás oběd. Bez front, s možností říkat svobodně, co si myslím. Alespoň v mantinelech demokracie :-) 


Vytvořeno: 8. 11. 2019
Poslední aktualizace: 8. 11. 2019 20:16
Autor: Správce Webu