školní rok 2020/2021

Putování za Josefem Václavem Sládkem

Ve čtvrtek 20. května se děti z 5. třídy dočkaly vzhledem k distanční výuce dlouho odkládané literárně poznávací exkurze Putování za Josefem Václavem Sládkem do Zbirohu. Abychom dodrželi epidemiologická opatření, stěžejní část programu – návštěvu místního Muzea J. V. Sládka jsme absolvovali ve dvou skupinách. Děti slyšely v poutavém výkladu paní ředitelky Dagmar Viletové spoustu zajímavostí ze života a tvorby Josefa Václava Sládka, viděly dobové dokumenty a fotografie, různá vydání jeho knih, spisovatelovy vlastní fotoaparáty či jiné předměty. Zároveň se dozvěděly o tom, jak se ve Zbirohu žilo v dřívějších dobách, měly možnost prohlédnout si historické exponáty, které se ke Zbirohu váží. V závěru prohlídky potěšily děti paní ředitelku recitací Sládkových básní. Po návštěvě muzea následovalo pátrání po Sládkově vile, kterou obě skupiny úspěšně našly. V plánu byla také návštěva zámku či alespoň zámecké zahrady, která nám však byla z důvodu uzavření odepřena. Podívali jsme se tedy náhradou alespoň na chvilku do zahrady zámku v Hořovicích při zpáteční cestě. V pracovních listech si po skončení exkurze děti připomněly, čím vším Josef Václav Sládek byl (novinář, básník, fotograf a překladatel). Pokusily se ztvárnit fotografii, napsat básničku s předem určenými slovy, napsat článek do novin a přeložit sousloví do z několika jazyků.  Se svolením dětí přikládám ukázky z pracovních listů, aneb Josef Václav Sládek očima dětí:

Radka Peteříková

„ Nejdříve se vydali na divokou cestu autobusem. Počkat, kdo se vydal? No jasně, že naše krásná 5. třída. Potom se rozdělili do dvou týmů. Kapitáni byli následující:  Na jedné straně vidíme pana Hlobila a Béďu, na druhé straně vidíme paní učitelku a pana učitele Glazera. Jako první šli do informačního centra, kde si mohli koupit nějakou blbost nebo něco na památku. Potom byli u vilky, kterou můžete vidět na hlavní straně. No a ještě byli v muzeu, kde měli básničkovou soutěž. Nakonec jeli do Hořovic, kde je chytil slejvák. Kde to vlastně byli? Ve Zbiroze. Co tam dělali? Šli pom stopách Josefa Václava Sládka.“                                                                            

Klárka Kokešová

„ Máme doma fenku, jmenuje se Nela,

Když je přes den venku, lítá jako střela.

Za domem je černý les, kam sama jít nesměla,

toulá se v něm veliký pes, což Nela nevěděla.

A tak když ho včera večer prvně uviděla,

vyletěla jako kačer, byla z toho mela.

Přišla domů tepřiv k ránu, zaškrábala na vrátka,

Bojím se, že po tom flámu budeme mít štěňátka.“                                 

 Filip Špalek

„ Zbiroh je plzeňském kraji. Byli jsme tam v muzeu Josefa Václava Sládka. Viděli jsme první vydání jeho knížek i starý pokoj, kde byly třeba staré kolébky a panenky. Mně se nejvíce líbil ten pokoj, protože tam byly vymalované skříně a také mě bavilo recitování básniček, já jsem říkala Hádanku.“        

Baruška Kaftanová

„ Karkulka naruby

V černém lese košík Nela nese.

Baf, Nelinko, potkal ji pes, baf, baf, baf, strachy se třes.

Leknutím košík zvrhla a hned se mela strhla.

Láhev vína se rozbila, veliká škoda ho byla.

Z košíku najednou bábovka vypadla,

pes na ni vycenil svá velká kusadla.

On byl rád, že zase něco může žrát.

Nela nerada byla, a tak psa proutkem zbila.“

                                                                      Klárka Kokešová

„ V 8.00 ráno jsme autobusem vyrazili do Zbirohu. Potom jsme se rozdělili do dvou skupin. První se jela podívat k vile, kde žil Josef Václav Sládek. Ta druhá šla do informačního centra a potom do muzea. A potom jsme si to prohodili. Cestou zpátky jsme se měli jet podívat na hořovický zámek a do cukrárny, ale vše nám překazil déšť. Takže jsme jeli zpět.“                          

Anička Lodrová